Začneme od nejmenších, pouhým okem neviditelných, a přejdeme k velkým a viditelným.
První skupina – viry (latinsky virus znamená jed)
Spolu s mikroorganismy představují nitrobuněčné parazity. Známe virus chřipky, hepatitidy, polyomyelitidy, oparu, lymfogranulomatózy, AIDS a dalších. Ne všechny viry a mikrobi na organismus působí zhoubně, ale řada z nich způsobuje těžké nemoci. Viry a mikroby dělíme na infekční, které ničí buňky, a nádorové, které buňky přímo neničí, ale mění je a způsobují nádory. Viry pronikají do organismu prostřednictvím kůže a sliznice, proto je mimořádně důležité, abychom měli tyto části těla, které navíc tvoří obranu proti parazitům, zdravé a v pořádku. Čím víc jsou oslabeny, tím je organismus zranitelnější. Viry a mikrobi většinou nesnášejí vysokou teplotu a většina jich uhyne při padesáti až šedesáti stupních Celsia do půl hodiny až do hodiny. Ničí je rovněž kyslík obsažený ve vzduchu. Dále nesnášejí změny pH vnitřního prostředí organismu směrem ke kyselému, ultrafialové záření, rostlinná barviva a přímo se bojí některých chemikálií, například obyčejné kyseliny askorbové (vitamin C). Ovšem parazitující mikrobi nejsou jen nepřátelé a leckdy mají i pozitivní vliv při procesu přirozeného výběru silnějších a lépe adaptovaných organismů. Usazují se jen ve znečištěných a intoxikovaných organismech a jejich cílem je tyto nečistoty zpracovat. Proto se masově drží v místech silného výskytu nečistot, například ve vodojemech a v půdě. Totéž platí o organismu člověka: jestliže se správně a v klidu stravuje, je čistý a jeho tkáně neobsahují toxiny, mikrobi se v něm nemohou usadit.
Druhá skupina – prvoci.
Patří sem houby, bakterie, hlenky (mycetozoa) a mimochodem také kvasinky, jež se řadí k houbovým mikroorganismům. Mikroorganismy se dělí na dvě skupiny: rostlinné, k nimž se řadí bakterie, vodní řasy a houbovité mikroorganismy, a živočišné, které se dále dělí na čtyři druhy: měňavkovití, řasinky (například nálevníci, známá trepka velká), krvinkovky (mikroorganismy, které se rozmnožuji nepohlavně a způsobují těžké nemoci, například malárii) a bičíkovci (mají živočišné i rostlinné znaky, například bičenky). Velké množství mikroorganismů na někom cizopasí a většinou je to na úkor mnohem větších a silnějších organismů. Ve vztahu ke slabším a menším organismům se chovají jako dravci. Prvoci pronikají do organismu kůží a sliznicí stejně jako viry, a pokud v něm najdou příhodné prostředí, začnou se vyvíjet. Například zahleněné dutiny poskytují útočiště různým hnisavým bakteriím. Změna pH prostředí na kůži směrem k zásadě zase vyhovuje houbám způsobujícím houbovitá onemocnění pokožky. Droždí potlačuje přirozenou mikroflóru a napomáhá vzniku dysbakteriózy, změna kyselého prostředí v tlustém střevě směrem k zásaditému je vhodná pro rozvoj patogenní mikroflóry, za níž se dále tvoří sliz, polypové a další nešvary. Parazité zvaní chlamydie procházejí stěnami krevních cév a ničí je, vyvolávají infarkt myokardu a řadu dalších těžkých nemocí, například záněty pohlavních orgánů, neplodnost, zánět slinivky břišní, jater a dalších orgánů.
Třetí skupina – cizopasní červi, jiným slovem helminti z řeckého slova helmins – červ nebo hlíst
Je známo kolem sto padesáti druhů lidských helmintů, a dokonce tvoří specifickou helmintofaunu. Dělí se na tři třídy: hlístice čili nematody, „kulatí červi“ s tělem v podobě vláken nebo cylindru, na koncích zašpičatělým; tasemnice neboli cestody, skupina článkovaných červů; a motolice čili trematody („ploší červi“). Ve výjimečných případech byl u člověka zaznamenán výskyt parazita kmene vrtejši (acanthocephala). U nás bylo zaregistrováno dvaapadesát druhů helmintů, z toho čtyřiadvacet připadá na druhy hlístic (nematody), devatenáct na článkované červy čili tasemnice (cestody) a devět na motolice (trematody). Osmadvacet z nich prakticky nemá z lékařského hlediska žádný význam a případy jejich parazitování na člověku jsou spíš ojedinělé. Ostatní druhy helmintů jsou významnější – někteří mají široký výskyt, jiní lokální. Lokalizace helmintů v lidském těle může probíhat různými způsoby a také intenzita nákazy se liší – od jednotlivců po stovky a někdy i tisíce parazitů. Na jednom organismu může cizopasit najednou od jednoho do šesti druhů helmintů.
V lidském organismu se ve značném počtu usazují různé druhy červů. Závisí to na podmínkách a největší roli hrají následující parametry:
1. Geografický faktor. Různé druhy helmintů jsou odlišně rozšířeny v různých geografických zónách podle podnebí, panujících teplot, vlhkosti, druhu půdy a rostlinstva; jejich výskyt také ovlivňuje, zda pro svůj vývoj potřebují hostitelské mezistupně.
2. Profese. Pracovníci v zemědělství mívají nejčastěji helminty obývající půdu, zatímco u horníků, kteří pracují v prostředí s trvalými nadměrnými teplotami, se často vyskytují měchovci (ancylostoma) a tak dále.
3. Domácí podmínky a některé tradice a zvyklosti, konzumace syrového masa a některých druhů ryb, konzumace nedostatečně provařeného nebo propečeného masa a ryb, masa připraveného na grilu nebo na rožni – tyto potraviny způsobují, že se člověk nakazí z hovězího masa, tasemnicí dlouhočlennou z vepřového masa anebo některou motolicí z určitých druhů ryb. Také při hnojení fekáliemi na zahrádce se šíří askaridóza, trichocefalóza a další.
4. Věk. Někteří helminti (dětská tasemnice hymenolepsis nana, škrkavky, roupi) se vyskytují jen u dětí, zatímco jiní napadají jen dospělé osoby (tasemnice dlouhočlenná a některé motolice). Nejrozšířenější ve všech geografických lokalitách jsou – roupi. Řidčeji se vyskytuje tenkohlavec bičíkový a ještě méně vlasovky. Mezi tasemnicemi dominuje dětská tasemnice, a to především ve městech, kde se šíří v dětských kolektivech, a na druhém místě je tasemnice bezbranná (taenia saginata). Méně častá je tasemnice dlouhočlenná a její larvy (cysticerkus), echinokok (vývojové stadium tasemnice jaterní), měchožil, tasemnice krysí (velmi zřídkavá) a doslova výjimkou je motolice jaterní (fasciola hepatica).
Pořadí helmintů podle rozšířenosti je takovéto:
1. roupi, 2. škrkavky a 3. dětská tasemnice; na 4. místě jsou vlasovky a na 5. místě tasemnice bezbranná.
Jakmile cizopasní červi proniknou do organismu člověka, obydlí prakticky všechny části a začnou se usazovat se ve všech orgánech (například echinokok v játrech), pod kůží (drakunkulóza – onemocnění způsobené vlasovcem) a v trávicím traktu (škrkavky, roupi, tasemnice). Cizopasní červí se živí potravou přijatou člověkem a natrávenou v jeho zažívacím traktu a poté vylučují toxické exkrementy a sekrety, čímž způsobují chronickou intoxikaci organismu. Kromě toho mohou zapříčinit i mechanické poškození, různé reflektorní vlivy nebo škodí jiným způsobem. Nedodržování základních hygienických pravidel a vytváření hnilobného prostředí v dutinách zažívacího traktu nahrává usazování cizopasných červů a připravuje pro ně příhodné podmínky.
Čtvrtá skupina – korýši a měkkýši.
Usazují se v lidském organismu ze stejného důvodu – kvůli intoxikaci.
Pátá skupina – cizopasný hmyz.
Jeho přítomnost v organismu vypovídá o posledním stadiu zanedbání organismu, patří sem například vši.
