Metody umělého oplodnění

Dětí, které jsou počaty umělým oplodnění, každoročně přibývá. V současné době jde o zhruba 5 % všech českých dětí, což je s ohledem na statistiky z let minulých výrazný skok. Hlavním důvodem je fakt, že ženy plánují těhotenství až v pozdějším věku, kdy šance na přirozené početí výrazně klesá. V 35. roce života je oproti 30. roku jen padesátiprocentní a s přibývajícími roky dále klesá.

Když se ženě nedaří otěhotnět přirozeným způsobem, může se rozhodnout pro umělé oplodnění. Jedná se o spojení pohlavních buněk mimo tělo. Embryo je poté kultivováno v laboratorních podmínkách a nakonec vsazeno do dělohy. V praxi se rozlišují následující metody umělého oplodnění:

IVF (vlastní vajíčka i spermie)

In vitro fertilizace neboli IVF označuje dnes již „klasickou“ laboratorní metodu, která spočívá ve smíchání vajíček a spermií v laboratorních podmínkách. Spermie se do vajíček noří samovolně a následně dochází k oplodnění. Tímto způsobem se však oplodní pouze každé druhé vajíčko, a proto byla vyvinuta metoda ICSI – asistované oplození, při kterém se spermie do vajíčka injektuje jehlou.

IVF-DO (darování vajíček)

Nemůže-li žena použít vlastní vajíčka, přistupuje se k metodě IVF-DO – spojení darovaných vajíček a spermií partnera ženy. Na dárkyně vajíček jsou kladeny přísné požadavky a všechny musí podstoupit důkladná vyšetření psychického i fyzického stavu, stejně jako genetické vyšetření kvůli vyloučení vrozených abnormalit.

IVF-DE (darování vajíček a spermií)

Metoda IVF-DE využívá darovaná vajíčka i spermie Vyžívá se v případě, kdy nemůže dojít k oplodnění vlastními pohlavními buňkami.

IVF-DS (darování spermií)

Pokud lze použít vajíčko, ale nikoliv partnerovy spermie, přistupuje se k metodě IVF-DS, která využívá darování spermií. Také muži musí podstoupit množství podrobných vyšetření, a to včetně vyšetření genetického.

Be Sociable, Share!