Chcete být úspěšní? Chcete být in? Buďte společenští! Keep smiling (vždy s úsměvem)! Družte se, kdo má více přátel, ten z nich má více zisku! Přijde vám to padlé na hlavu? Tak to bychom si rozuměli.
Západní Evropa (a Amerika obzvlášť) propadla kouzlu extrovertů. V populaci jich je údajně statisticky pouze zhruba polovina. Ta druhá polovina se jmenuje introverti. A mají to čím dál těžší.
Když jsem byla malá, neměla jsem moc přátel. Popravdě dodnes mám jen několik málo velmi dobrých přátel. Nikdy mě nebavilo pařit na dýze, vžycky jsem se někam zašila a snažila se přežít ten šílený randál. Silvestrovské oslavy by pro mě nemusely existovat. K tomu mám dost divné koníčky – zahrada, cizí jazyky, sborový zpěv… Vždycky jsem si připadala jako totální magor, který omylem přistál na planetě Zemi. Jediné, co jsem se časem naučila je, že dovedu v případě nouze nasadit mimikry vysmátého amíka a splynout s davem.
Pak jsem si koupila i knížku Susan Cainové: Ticho – síla introvertů ve světě, který nepřestává mluvit. A konečně mi to došlo. Nejsem magor. Jsem “jen” introvert. Takových podivínů jako já existuje spousta, potíž je, že nejsou tolik vidět a slyšet. Dokonce bych podle Susan Cainové měla být pyšná na to, že patřím mezi přemýšlivou polovinu lidstva. Přála bych si, abych to věděla než jsem začala obcházet pracovní konkurzy. Nesnáším dělat šaška před porotou. I když obávám se, kdybych do životopisu napsala introvert, tak mě nikdo na žádný konkurz nepozve.
Ona knížka mi otevřela oči v několika směrech. Už vím, že je zbytečné snažit se dělat ze sebe lva salónů. Ono to i krátkodobě může vyjít, ale dlouhodobě by mě to asi zničilo. Už vím, že když mám vystoupení před lidmi (moje práce to vyžaduje), tak pak budu potřebovat chvíli o samotě, abych se dala dohromady. Přestala jsem se stydět, že o některých věcech, které mě zajímají, toho vím nechutně mnoho, rozhodně více než je zdrávo na společenskou konverzaci. Dost často, když jsem se snažila zapadnout do kolektivu, tak jsem se dozvěděla, že jsem “přemoudřelá” případně taky “arogantní”. Teď už se snažím v místnosti plné lidí s každým hned na začátku prohodit pár milých, zbytečných slov, tím mám společensko odbyté, pak si najdu nějakou spřízněnou duši a někde v rohu místnosti hodinu řešíme překlady na TEDu. Vím, že se mám vyhýbat práci v open space kancelářích, protože je tam příliš velký hluk na to, abych se soustředila – na práci.
A v spočívá ona síla introvertů?
Dokáží systematicky myslet a předvídat. Dříve měří než řežou. Než se rozhodnou, seberou si informace. Díky tomu jsou úspěšnější v řešení problémů a vedení skupin. Většina špičkových managerů údajně sebe sama považuje za introverty. To, že je někdo introvert samozřejmě neznamená, že nesnáší lidi, spíše že miluje samotu a cesty do vlastních myšlenek. Právě ona schopnost hluboce promýšlet záležitosti, které je zajímají, dělá z introvertů úspěšné lidi. Sociální dovednosti lze naučit, soustředění na věc a systematická práce se učí mnohem hůře.
Když mi bylo asi 16 let, na nějakém pobytu jsme hráli hru. Asi z 50 položek vybrat 10 věcí, které nám umožní přežít na Měsíci. Nejprve každý sám. Pak jsme vytvořili skupinu a skupinové řešení. Nějak jsem neměla potřebu se zapojovat. A výsledek? Porovnali jsme naše seznamy s názorem odborníků NASA. Měla jsem nejlepší individuální výsledek. A má skupina nejhorší. Tenkrát jsem pochopila, že mlčet, když člověk ví, může být nebezpečné.
Takže, jestli jste po shlédnutí videa měli stejně jako já pocit, že z vás spadly okovy, že se opravdu nemusíte snažit být “normální”, tak hlavu vzhůru. Svět patří nám 
