Styděla jsem se, ale nebylo jiné řešení

Můj manžel je z trochu divočejšího těsta. Prostě chlap, který nejde pro ránu daleko. Seznámila jsem  se s ním, zakoukali jsme se a po pár měsících jsem se začala zakulacovat. Na cestě bylo naše první miminko. Malý Jarda. Po tátovi. Manžel z toho byl na větvi. Úplně se zamiloval do rodinného života. Rozmazloval nás. Po roce mi zas začalo narůstat bříško. Na cestě byla malá Radka. Po mamince. Po mně. Jenže než vyšla na svět, byl manžel ve vazbě a čekal ho soud. Je to férový a spravedlivý chlap, pro rodinu jako dělaný. Ale poprali se s chlapama a ten můj dal  moc velkou ránu.

Druhý měsíc jeho vazby jsem porodila. Kluka jsem nechala hlídat sousedům. Po příjezdu z porodnice na mě nečekalo nic veselého. Prázdný byt, peníze, které jsme měli do zálohy dávno pryč.  Po třech dnech jsem oblékla děti a vyrazila na sociálku. Ale znáte to. Podepíšete kupu papírů, schytáte pár ostrých slov a pak vás vykopnou. A peníze prý pošlou tak do dvou měsíců. Když to stihnou. Já potřebovala peníze hned. Jinak bychom pošli hlady.

Obvolala jsem všechny známé, které mám. Získala jsem tím pár stovek a k tomu jednu radu. Prý obrať se na neziskovku Světýlko. Když mi vypůjčené peníze došly, zkoušela jsem si půjčit znovu. Ale už to nebylo nijak valné. Lidi teď nějak nemají na rozhazování.

A tak, i když jsem se k smrti styděla, zajela jsem i s dětmi do té neziskovky. Do Světýlka. Seděla tam moc příjemná paní. Vyposlechla si celý můj příběh. Sepsaly jsme papíry a já odcházela ne s penězi, ale s hmotnou pomocí. Ve Světýlku hned zaplatili dovážku obědů k nám domů na celé dva měsíce. Koupili mi zásobu dětských plen. Pomohli mi přežít, než se zapojil stát.

Nezisková organizace Světýlko mi takhle pomohla přečkat měsíc, než se sociálka rozhýbala poslat mi peníze. Tak teď žijeme z mateřské a různých sociálních dávek. Manžel je za tři čtvrtě roku venku a pak už to všechno zase bude fajn.

Tímto článkem chci nesmírně poděkovat Světýlku, že mi pomohli přežít. Bez nich bych, nevím, bez nich bych skončila nejspíš na ulici a žebrala na základní jídlo, abychom přežili. A prosím vás, čtenáře a čtenářky, podpořte obecně prospěšnou společnost Světýlko. Je to jedna z mála, která se stará o každého, kdo se u nás v republice ocitne v nouzi a požádá. Až se manžel vrátí z vězení. Až se vše vrátí do předchozích kolejí, Světýlku jejich pomoc splatím. Protože ji bude potřebovat někdo další. Já už ne. A tak by ten svět měl fungovat. Na vzájemné pomoci. Každý jednou můžeme dojít k situaci, kterou nebude v našich silách vyřešit. Pak je potřeba mít někoho u sebe. Někoho kdo porozumí a nevykopne člověka za dveře.

Děkuji Světýlko. Ráda ti tvou pomoc oplatím.