Abychom dámám nezůstali nic dlužni, pokusíme se přiblížit několik zlozvyků našich partnerek, které dovedou mužům pořádně rozpumpovat krev v žilách.
Na začátku vztahu vypadá obvykle všechno bezproblémově. Vycházení si vstříc, vzájemná pozornost, úsměvy, láskyplné pohledy. Později nám věci, které nám dříve imponovali mohou začít i vadit a míra tolerance se značně snižuje. Z pohodové povahy je lenivost, z ochoty pomoci „strkání nosu“ do věcí po kterých mu nic není, z pořádkumilovnosti je posedlost čistotou. Ptáte se, které typické projevy ženského chování dokážou muže vytočit? Zde je alespoň jejich základní přehled.
1. ŽENY CHTĚJÍ DĚLAT VŠE SPOLEČNĚ
„Já vím, že mě Olga má ráda, ale s tou svou touhou dělat všechno společně mě jednou zadusí. Já jsem byl zvyklý mít kamarády, jít s nimi občas ven, hrál jsem v kapele a teď nemám nic. Olga není schopná akceptovat, že každý potřebuje kus soukromí. Neustále od ní slyším výčitky, jen co projevím chuť dělat něco bez ní, že už ji nemiluju, nepotřebuju, a že nechápu, že ona touží být stále se mnou. Ale vždyť být stále spolu není největším projevem lásky. U mně to funguje právě naopak. A čím více mě do toho nutí, tím více chci být sám a tím více ničí moji potřebu být s ní. Kdyby měla kamarádky nebo nějaký koníček, asi by to později pochopila. Ona říká, že já jsem jejím koníčkem“.
V každém partnerském soužití je důležité, aby si partneři uměli rozdělit volný čas do několika kategorií. Na čas strávený spolu, čas s přáteli, ale i každý sám v rámci svých koníčků. Partnerství není o neustálém společném trávení času, protože potom hrozí riziko vzájemného zprotivení se, což bývá začátkem partnerské krize.
2. JAKO MANIACI UKLÍZÍ DOMÁCNOST POŘÁD DOKOLA
Řekněte, který muž holduje domácímu uklízení? Mytí oken, podlahy, utírání prachu – to je pro muže hotová pohroma.
„Kdyby to Nina tak nepřeháněla! Trpí tím celá rodina. Neexistuje sobota, aby jsme si spolu někam vyšli, protože v sobotu se uklízí. I když svítí sluníčko a je nádherně, v sobotu jsme vždy uvězněni v bytě a všichni povinně uklízíme. Synové už začali stávkovat, mají dvanáct a čtrnáct let, tak potom se ještě celou neděli se mnou manželka hádá, že je neumím přinutit k pořádkumilovnosti, ale schvaluji to, že se zavřou v pokoji a čtou si. Kdyby jste viděli náš byt! Je to jako v muzeu, kde má všechno své místo. Nelze si dovolit tam něco přemístit ,protože Nina má fotografickou paměť. Nejvíc mě zlobí, že dcerku, 8-letou Natašu, přetváří k obrazu svému. U nás fungují samé příkazy, zákazy a omezení. To nechytej, nechej to, polož to na místo, odlož, nevytahuj to. Kluci chodí na fotbal, příjdou špinaví, unavení a tehdy je u nás peklo, protože šlápli špinavou ponožkou na koberec a podobné nesmyslnosti. Nina je doslova otrokem pořádku. Neumí se uvolnit, být spontánní. Nesnáší, když někdo narušuje její svět, který je pro ni azylem.“
Bohužel jsou rodiny, kde u jednoho jejího člena je pořádek a čistota na prvním místě v žebříčku hodnot. Hodněkrát je ale tato zdánlivě neškodná touha po čistotě na úkor vzájemných vztahů, pohody v rodině, či spontánnosti. V takových to případech je rodinná terapie přímo žádoucí.
3. SVOU POZORNOST VĚNUJE JEN DÍTĚTI
„Od té doby co se nám narodil Samko, nevidí nikoho jiného! Chápu první týdny, když jsme nevěděli, co který pláč znamená, ale to trvá už skoro rok! Eva je na syna strašlivě upnutá. Věnuje se mu téměř do vyčerpání. Snažím se ji pomáhat, ale mám pocit, že ji moje pomoc spíš překáží, jako by se o naše dítě dokázala postarat jen ona. Taky potřebuji cítit, že mě má ráda, že mě potřebuje. Nežijeme žádným partnerským životem. O sexu ani raději nemluvím. Jsem odstavený na vedlejší koleji. Nechci to řešit jiným, mileneckým vztahem, ale ptám se, jak dlouho to ještě potrvá? Jako by jsem musel o Evu bojovat s vlastním synem! My přeci nejsme žádní rivalové. Já jsem jeho otec, který má jeho matku za manželku. A to Eva nechce pochopit. Prý je nejdříve matkou, já jsem dospělý, její péči nepotřebuju tak jako on a ona počítala s tím, že to chápu. Nedokáže však skloubit roli matky a manželky. Bojím se, aby jsme se citově neodcizili.“ Když se dítě a jeho potřeby stanou absolutním středem pozornosti matky, může začít strádat manželský vztah. To, že se manželé stanou rodiči, neznamená, že přestávají být partnery a milenci. Samozřejmě, že se některé aktivity upraví, přizpůsobí nové situaci, ale když se žije v trojici matka – dítě – otec, tak se stejně tak i v trojici musí rozdávat i láska.
4. VŠECHNO MI HNED VYČÍTÁ
„Nech to, raději si to udělám sama! Všecho ti musím vždy říkat, samotného tě to nenapadne! Sice si to nádobí umyl, ale podívej se jak! A to je jen zlomek výčitek a kritiky, kterou si musím doma denně vyslechnout. Gita si nikdy nebere servítky. Považuje to za svou přednost, ale já toho mám už dost. Ponižuje mě to a uráží. Myslí si, že tím, že mě bude neustále upozorňovat a zhazovat, tak se změním, nebo co? Potom se jen hádáme, protože já přecházím do protiútoku a oheň je na střeše.“
Když se vytratí ze vztahu úcta, pochopení i schopnost a ochota poslouchat a slušně komunikovat, tak se otevírají dveře pro výčitky, neúctu a někdy doslova pro vzájemnou alergii. To je už atmosféra, ve které se dá těžko něco pozitivně budovat. Proto více sebekontroly nezaškodí, více pochopení a ochoty komunikovat o tom, co se stalo a proč se to stalo. Když počkáme s nějakou výčitkou dvě-tři minutky, než opadne náš aktuální hněv a afekt, možná se nám nebude později zdát až tak důležité ji vyslovit. Zjistíme totiž, že vlastně o nic nešlo.
5. JE ŽÁRLIVÁ A KONTROLUJE KAŽDÝ MŮJ KROK
„Kontroluje mi mobil, moji emailovou poštu a když jdu s kamarády jednou za čas na pivo, tak mi třeba i čtyřikrát volá, kde jsem a kdy příjdu. Pro Petru je podezdřelý každý můj telefonní rozhovor, stále mě zpovídá, jaké mám vztahy s kolegyněmi, jestli jim vykám nebo tykám. Je to hotové peklo. A ty noční dialogy před usnutím! Skoro pokaždé se pak pohádáme. Velmi mě to unavuje a vyčerpává. Vím, že ji to taky trápí, že je to silnější než ona. Potom se omlouvá a vzájemně si slíbíme, že začneme od začátku, ale stačí malý podnět a celá spirála se roztočí znovu. Já si přitom dávám velký pozor, aby jsem zbytečně nemluvil před manželkou o některých kolegyních, o kterých vím, že je nesnáší, ale to se začalo ukazovat jako problém. Že prý o některé z nich nápadně nemluvím, a to je potom důkaz, že s ní něco mám.“
Mirek, Petřin manžel ,se právem ptá, kde je v jejich vztahu důvěra? Kam se ztratilo Petřino sebevědomí a její schopnost důvěřovat mu? Taková žárlivost, zda už ze strany ženy nebo muže, umí udělat v partnerství neuvěřitelnou spoušť, která startuje lavinu ubližování si a rychlého emocionálního odcizení se.
6. O VŠEM ROZHODUJE SAMA
Vyloučit z rozhodování v partnerském životě muže může být hodně zlou strategií. Muži to často berou osobně, nevidí v tom potřebu sebarealizace manželky, ale potvrzení jejich vlastní neschopnosti dobře se rozhodnout, a to je hodně silný zásah do mužského ega. Pánové, ukažme dobrou vůli a pochopení, že si vážíme toho, že nás naše polovičky nechtějí zatěžovat každou maličkostí, že nám tím vlastně vycházejí vstříc.
Abychom si oddychli, odpočinuli a nelámali si hlavu nad tím, jestli se k vymalování chodby hodí víc meruňková nebo pistáciová barva, jestli si manželka má koupit náušnice s jedním nebo dvěma očky, nebo jestli se podíváme na dvojce na hokej nebo na jedničce na dvoutisící díl jakéhosi seriálu.
7. PÉČE O SEBE JI TRVÁ CELOU VĚČNOST
„Tohle nikdy nepochopím! A přitom jsem vyzkoušel obě varianty, no a stejně to dopadlo stejně. Jednou jsem manželce říkal, že jdeme na křest knihy mého kamaráda den před akcí. Měli jste vidět ten chaos, bezradnost před skříní a čtyři hodiny strávené před zrcadlem. Říkal jsem si, že tohle znovu už zažít nemusím, a proto jsem ji příště oznámil, že jdeme na ples dva měsíce dopředu. Myslíte, že se něco změnilo? Akorát jsem ten chaos, její bezradnost a nekonečný čas v koupelně neprožíval den, ale skoro celé dva měsíce.“
To, co zažil Ivan není až tak vyjímečné. Opravdu hodněkrát neplatí věta, kterou se někdy ženy brání, že kdyby věděly o akci dříve, měli by více času na přípravu. Zkušenosti nás mužů svědčí o opaku. Věty typu „nemám co na sebe, nemůžu jít s takovým účesem, nezdá se ti, že je mi to malé?…, já nikam nejdu,“ zní prakticky pokaždé bez ohledu na to, jak dlouho o oné akci žena ví. Takže nám nezbývá nic jiného, jen se s tím smířit, počítat s tím, a být našim milovaným ženuškám oporou a poradcem, který vždy všechno odsouhlasí(účes, šaty, make up).
8. VŽDY CHCE O NĚČEM MLUVIT A NĚCO ŘEŠIT
A jsme u najčastějšího problému, se kterým se muži setkávají. Téměř neustálá potřeba a chuť žen komunikovat a řešit různe problémy, týkající se domácnosti a vztahu, vyvolávají u mužů nepřekonatelnou touhu stáhnout se z dosahu.
„I když jsme v kuchyni při vaření, nebo při televizi, nebo v ložnici, tak by Agáta vždy něco řešila, vysvětlovala si, chtěla slyšet můj názor. Někdy jsem unavený, nebo se mi jednoduše nechce mluvit a to ona neumí pochopit. Tehdy se mě ptá: „Co je ti? Trápí tě něco? Vždyť řekni, nad čím přemýšlíš?“ A já nevím, co ji mám odpovědět. Když mlčím, je zle- má pocit že ji ignoruju. Když si něco vymyslím, tak mi řekne, že si z ní dělám legraci a nemám být ironický. Když to obrátím na vtip, tak si to slíznu, protože ona se snaží komunikovat a já si jen vtipkuju. Tak jsem si vymyslel novou strategii. Příjdu za ní první s tím, že mě něco trápí, jak mě sjel šéf v práci nebo s tím, co budeme vařit k večeři, protože bych chtěl trochu zhubnout a Agáta je v sedmém nebi. Tu půlhodinku nějak vydržím a večer mám hokej jen pro sebe.“
Mgr. Radomír Warošek, psycholog
O mužských zlozvycích si můžete přečíst zde.
