Jo, je to tak – pochybuju, že se někdy přestanu pachtit za tím, jak se dozvědět, které kusy dámského oblečení splňují kritéria vytyčená naším věkem a touhou být dostatečně šik, a tím co už je naopak příliš nebo příliš nudné. Možná, že s přibývajícím věkem je stále těžší a těžší se ustrojit s ohledem na zakrytí všemožných nedokonalostí. Možná, že i ty z nás, které přítomností žádných vad netrpí, chtějí s přibývajícím věkem být větší a větší dámou. No, to jsem se teda rozepsala…Take home message: existuje velká pravděpodobnost, že čím starší jste, tím víc budete oblečení řešit. Pokud tedy naprosto nerezignujete, což ale rozhodně není případ mých šik čtenářek. 😊
Na vysoké pro mě nebyl nákup dámského oblečení příliš aktuální
Zpátky na gymplu, vlastně ještě na vysoké škole, jsem vůbec nedbala na to, co mám na sobě. Peníze bylo potřeba vynaložit na jiné věci nebo aktivity a ruku na srdce, když je vám 20, hodíte na sebe kdeco a pokud máte trochu štěstí, působí to romanticky (třeba jako v tomhle článku). První závan elegance v mém šatníku jsem zaznamenala po bakalářských státnicích, kdy jsem začala pracovat jako recepční v jednom korporátu (který se mi stal osudným na dalších X let, ale to už je jiný příběh). Do dnes mám pocit, že výběrovým řízením jsem prošla jen díky zásahu své starší sestřičky, která mi půjčila šaty, dokonce mi i ukázala, jak je vyžehlit a na moment se pasovala i do kadeřnické role.
Úspěch na pohovoru přisuzuji do velké míry dobře padnoucím šatům
Po pohovoru jsem se, naplněná dobrým pocitem a nadějí, že to klaplo, vydala na kafe s kámoškou. Měla zpoždění a já zrovna neměla na práci nic jiného než sledovat svůj obraz v prosklené výloze kavárny. Starorůžové šatičky v po kolena, decentní podpatek, psaníčko a vlasy vyčesané do drdolu v antickém stylu – bylo to něco jiného než můj obvyklý look návštěvnice studentských klubů. Připadala jsem si starší, dospělejší, zároveň ale i ženštější a víc sexy. Připadala jsem si jako mladá dáma na úrovni, hodná místa, o které šla žádat (ano, v půlce studia výšky už se dostanete za tu hranici, kdy vám i práce recepční v dobré firmě začne připadat prestižní), a ne jako neuspořádané cosi v mikině zabavené spolužákovi, který se zrovna jevil jako perspektivní partner.
Po chvilce čekání dorazila i má společnice s patřičným vyjádřením údivu – přeci jen mě takhle neznala. Po tomhle pozitivním feedbacku už mi nic nebránilo, abych vyrazila do knihovny a začala louskat knížky o historii módy a odívání. Taková jsem totiž já – když už se do něčeho pustím, tak systematicky.
Hledání ideálního stylu = běh na dlouhou trať
Chtěla jsem si najít ten svůj „pravý“ styl. V ideálním případě takový, kterým bych se ztotožnila s nějakou konkrétní historií a představiteli. O tom, že tohle nejde, toho pravděpodobně napíšu ještě spousty, ale inspirovat se a získat povědomí by podle mě měl každý, kdo se na takovou cestu vydá.
Já jsem bohužel tohle vědomí tehdy neměla, a i když jsem obohatila svůj šatník o pár ženštějších kousků, rozhodně jsem byla od nějaké jednotné koncepce ještě na míle a roky daleko. Ale konec konců, to, že nemusíme být sešněrované korzetem jedné konkrétní doby, považuju na odívání za jednu z nejlepších věcí. Takže čtěte a – i když teď možná píšu sama proti sobě – berte informaci z historie. V ní naleznete ukrytou zlatou klasiku, ke které byste se v lesklých magazínech a mnoha blozích musely doslova brodit bahnem. Ať už jsem oblékala cokoliv, vždy jsem si zakládala na kvalitním spodním prádle, které je základem šatníku a již roky ho nakupuji na Miorio.
Čerpejte inspiraci na výstavách a knihovnách
Nebojte se navštěvovat různé akce, na kterých se dostanete přímo k názorům a kompozicím odborníků. Nemusíte nutně chodit na přehlídky, které jsou stejně většinou kulturnějším ekvivalentem lesklých magazínů (tedy drahé a senzacechtivé, bez sebemenší orientace na elegantní klasiku), ale divili byste se, na kolik zajímavých výstav s módní tématikou narazíte. Například vzpomínky na tuhle mi zůstávají v hlavě dodnes, ale to už si zaslouží samostatný článek a o tom si budeme povídat někdy jindy. 😊
