Jistě jste někdy narazili na diskuzi, kde debatují ženy o plánované nebo již prožité plastice prsou. Tyto ženy se svěřují, jak moc se jim po plastice zvedly nejen prsa, ale i sebevědomí. Mají to ženy se silikony v životě snazší, co myslíte? A je to díky uměle vytvořenému poprsí nebo díky již zmíněném, nově nabitém sebevědomí?
Bohužel, já tohle objektivně posoudit nemohu. Jsem majitelka přírodních ňader, s velikostí (C) jsem spokojená a nikdy mě nenapadlo a nezatoužila jsem po zvětšení. Mám velké pochopení pro ženy, kterým příroda opravdu nenadělila a po plastické operaci prsou touží od svých 13 let, těm sebevědomí opravdu často chybí ve velké míře a jejich komplex je omezuje v práci, vztazích i sexu.
Pak je zde druhá skupina žen, kterým příroda nejen, že nadělila, ale nadělila jim dost a přesto po zvětšení touží. Přiznám se, že jsem již pár takových žen potkala, slyšela o nich od kamarádek, známých nebo jen četla v oněch zajímavých diskuzních fórech, kterých je virtuální svět plný.
Ve většině případů se jednalo o dámy, které své přednosti využily například při získání zaměstnání či velmi úspěšného muže. Teď si myslíte, co na tom, žena musí využít všechny své zbraně k dosažení svých cílů, ale je to fér? Ano, ženy jsou mnohdy inteligentní, krásné a tohle vše by měly umět využít.
Představme si ale situaci, vedle sebe stojí dvě dámy, jedna je krásná, vnadná žena s průměrnou inteligencí a druhá velmi inteligentní, ale o kráse a bujném poprsí si může nechat jen zdát, která zpravidla dostane přednost? Odpovězte si sami.
Ptám se tedy, budu mít život snazší, projdu-li plastickou operací? Je dokonalost v tomto světě tak důležitá? Stále věřím, že na tom nejsme ještě tak špatně, a že stále ve většině případů vítězí inteligence nad vzhledem. Ale poraďte, co mám říct mé, krásou neoplývající kamarádce, která mi právě volala, že tu silikonovou mrchu co nedávno nastoupila, povýšili místo ní a ona jí teď musí nosit kafe…
