Jak vnímat nevěru? Individuální rozměr nevěry

Definovat nevěru “na míru” v té které dvojici, protože každý pár si sám určuje, co je ještě v rámci pravidel hry a co už ne. A to, co už u jednoho páru pravidla překračuje, u jiného může být ještě v pořádku.

Když dotazovaný řekne: “ Můj manžel/ka je mi nevěrný/nevěrná” , není zdaleka hned jasné, co to vlatně znamená. Protože i když automaticky vnímáme jako nevěru sexuální kontakt, nemusí to tak vždy být.

Pro porovnání uvedeme příklady dvou manželských párů, kdy obě manželky použily shodně výše vzpomínanou větu.

V prvním případě šlo o to, že se manžel opakovaně scházel se svojí kolegyní v restauraci. Obhajoval se tím, že ta kolegyně má problémy se svým čtrnáctiletým synem, který začal kouřit marihuanu a protože žije po rozvodu už 4 roky s dětmi sama, nezvládá ho. A že i on má 14-ti letého syna a tak se jí snažil poradit, jak komunikovat s dospívajícím chlapcem. Neviděl v tom vůči manželce nic špatného. Snad jedině, že lhal v tom, že musí zůstat déle v práci, protože vovažje manželku za žárlivou. Manželka chápala manželovo chování jako jednoznačnou nevěru, protože narušil její důvěru, lhal a věnoval pozornost jiné ženě na úkor vlastní rodiny.

Druhá žena žila již několik let s vědomím, že má její manžel čas od času avantýry se ženami ve smyslu sexuálního dobrodružství a naučila se s tím žít. „ Já vím, že tohe muži dělají a asi to potřebují. Jak je to jen v sexuální rovině, prosím. Ale to, co se stalo naposledy, tak to ne! Té poslední koupil manžel zahraniční zájezd a my, rodina, jsme na dovolné vůbec nebyli”. To, že byl manžel silně sexuálně založený a kompenzoval si tuto svou potřebu mimomanželskými sexuálními styky manželka chápala, protože její náruživost neodpovídala manželovým potřebám. Tak to celé alespoň zdůvodnila.

Avšak pohár trpělivosti přetekl tehdy, kdy manžel nabídl jiné ženě něco, co nemohl pak už dát své rodině a tím ji odsunul na druhé místo. To už žena jako nevěru vnímala, protože se cítila zájmem manžela o jinou ženu ohrožená, nešlo totiž už pouze sexuální rovinu. 

Proto jsou hranice nevěry velmi individuálně stanoveny a při terapeutickém zvládání důsledků nevěry je třeba přihlížet na individualitu každého páru a zvolit plán postupu vzhledem k osobnosti toho – kterého klienta, jeho morálním hranicím nebo vlastním názorům. Ty mohou vyplývat z výchovy, nedostatku sebevědomí a podobně.

Příklady vyjádření podváděných, co vnímají jako nevěru:

Kdyby se můj muž líbal s jinou ženou.
Kyby se můj muž choval k jiné ženě jinak jen s ní a jinak přede mnou.
Když by měl/měla poměr s jinou ženou/mužem.
Noo, nevěra je, až když ho “zasunu” dovnitř, ne?
Když by cítíl víc k jiné ženě než ke mě.
Kdyby koketoval s jinými za účelem flirtu. 

Případ:

Jako příklad uvedeme mladé manžely, jejichž vztah se dostal do velké krize, protože manželka zjistila, že si její manžel kupuje erotické časopisy, tajně v nich listuje a schovává je před ní. Někdy o víkendu v noci vstane, jako že jde na toaletu a přitom se dívá na erotické filmy. Pokoušel se i manželce navrhnout, aby se společně podívali na pornokazetu, což ona už považovala za vrchol toho všeho. Cítila se ponížená tím, že se manžel dívá v časopisech na jiné nahé ženy a nechápala, proč to dělá. Pociťovala jeho chování jako nevěru a odsoudila manžela jako “perverzáka”. Neviděla žádný rozdíl mezi tím, že se díval na nahé ženy na fotografiích a tím, kdyby vyhledával živé nahé ženy. Cítila se podvedená a oklamaná. Necítila se pro manžela dostatečně atraktivní, protože vyhledával fotografie jiných nahých žen.

Pohled mladé ženy na tuto problematiku ovlivnila také její výchova. Doma se o erotice nikdy nemluvilo. Ona nepotřebovala listovat v časopisech a dívat se na nahá mužská těla, protože přeci miluje svého manžela. Proto vycházela z předpokladu, že pokud i on miluje ji, neměl by mít tuto potřebu. Byla přesvědčená o tom, že šlo ze strany manžela o nevěru. I když má v každém manželství každý z patnerů svá tajemství, bylo i v tomto svazku důležité, aby oba začali spolu komunikovat o svých představách, potřebách, touhách i skrytých fantaziích v oblasti intimního života. Oba vstoupili do manželství s různými očekáváními a představami o chování toho druhého v oblasti erotiky. Proto nebylo hned od začátku třeba vyvracet ženin názor na nevěru manžela a nebylo to ani účelem terapie. Sám pár musí dospět k vlastním pravidlům a hranicím, ve kerých se dokážou a budou umět pohybovat. Mužský pohled na vnímání aktů či erotických filmů je jiný než ten ženský. A pokud je partnerka v celé věci zainteresovaná a budou se oba snažit pochopit toho druhého, nemusí být tento mužský pohled na věc pro partnerku žádným ohrožením. Sebevědomí a sebeúcta byly dimenze, na kterých bylo třeba u tohoto páru zapracovat.

Situace nakonec vyústila ke společnému sledování erotického filmu, který se naučili oba chápat jako impulz k vlastní intimitě. Tím, že manžel mohl ujistit svoji ženu že ji miluje a nemusí se dál s erotickými časopisy skrývat, se nakonec jejich vzájemná důvěra upevnila a vztah byl posílen. Nejde tedy vždy o to, polemizovat s lidmi, zda je určité chování nevěrou či ne. Důležitější je zjistit, proč některé chování vyústilo do takového, které ohrozilo důvěru v manželství. Myslím si, že kvalitní manželství se s nevěrou vyrovná lépe než nestabilní a slabé. Pokud se nevěra objeví v konsolidovaném vztahu, je větší šance na jeho obnovu, odpuštění a znovuvybudování důvěry.

Důležité ale je, o jaký typ nevěry jde. Či o jednorázové selhání, či o celoroční trávení času s jiným člověkem a žití dvojího života.