Dotaz a odpověď ohledně nevšední sexuální praktiky
Dnes vybíráme z vašich dotazů jeden poněkud neobvyklý: Zajímalo by mě, jaký byste mi doporučili vhodný prostředek pro decentní znecitlivění análního otvoru partnerky během styku. Vždycky, když se s ní takto miluju, říká, že jí to bolí a já bych jí nerad způsoboval traumata. A když už jsme u toho, někteří kamarádi mě od takových praktik zrazují, ale já myslím, že na tom nic není. Partnerka by proti tomu taky nic neměla, až na tu bolestivost, na tom jsme se shodli… Martin
Nedělejte, co jinému vadí!
Oblast konečníku, jak se medicínsky říká análnímu otvoru, je v sexuálním slova smyslu už od dob Sigmunda Freuda velice citlivá. Nejsme dokonce daleko od dob, kdy si vůbec nikdo anální formu pohlavního styku nedovedl ani představit, natož o ni hovořit! Místo mezi dvěma půlkami byla a je prostě považováno za nečisté.
K bolestivosti by nemělo docházet, protože, pokud nejde o vzájemně předem praktikovanou libůstku, je samozřejmě nevhodným momentem při ilostných hrách. Pokud partnerka nechce, nebo jí to nějak obtěžuje, tak to nedělejte, zní jednoduchá rada! Na znecitlivění totiž žádný prostředek neexistuje.
Samostatnou kapitolou je homosexuální styk, který však nemusíme příliš popisovat, neboť jeho využití k cestě za slastí je identické s heterosexuálním pojetím. Muži ještě navíc vnímají příjemné dráždění prostaty a najdou se i tací fajnšmekři, kteří kupují samostatná dilda pro partnerku, aby jim to po připásání k pasu „udělala zezadu“. Inu, proti gustu žádný dišputát!
Třetina to aspoň zkusila
„K enormnímu nárůstu zájmu o tuto praktiku došlo po roce 1989, což by se dalo charakterizovat jako jednu z forem projevení souhlasu se společenskými změnami ve společnosti, které proběhly,“ vysvětlil nám MUDr. Luděk Daneš ze Sexuologického ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Dnešní informace o sexuálním chování obyvatel České republiky prý však podle Daneše už plně korespondují se závěry empirických výzkumů i z jiných států světa: „Ve Spojených státech jde o 25% populace, kteří pravidelně holdují této praktice,“ upřesňuje. Do této statistiky však prý bohužel nikdo nezačlenil počet experimentátorů, kteří vyzkouší jednou nebo dvakrát a pak se vrátí ke klasice. Ten Daneš odhaduje na dalších 10 20% výzkumného vzorku.
