Uplynulé tři roky byly pro paní Zdenku nesmírně těžké. Zažila hodně zklamání, negativních zážitků a zkušeností, které ovlivnily její pohled na život a způsoby vyrovnávání se s problémy.
„Byla jsem vdaná čtyři roky, když jsem se dozvěděla, že můj manžel mi je nevěrný. Měli jsme spolu dvě děti ve věku čtyř a dvou let. Netvrdím, že naše manželství bylo ideální, to určitě ne. Šokovalo mě, když jsem zjistila, že asi půl roku vedl dvojí život s mladší kolegyní z práce, se kterou byl v každodenním kontaktu. Dozvěděla jsem se to z emailů a SMS-ek, na které si přestal dávat pozor. Teď už vím, že jsem tehdy reagovala hystericky, že jsem situaci absolutně nezvládla a ex-manželovi jsem se vlastně svými reakcemi pomohla rozhodnout. Ani ne tři měsíce po odhalení nevěry podal žádost o rozvod. Neuměla jsem se s tím vyrovnat. Prosila jsem, plakala, ale čím více jsem žebrala o vztah, tím více mnou pohrdal. A ještě k tomu mě v tomto období, propustili z práce. Ve firmě se likvidovalo celé oddělení, ve kterém jsem pracovala. Pro mně to byl další zásah do otevřené rány. Dvě děti, rozvod, ztráta zaměstnání, zlomená psychika. Pamatuji si, že jsem nebyla schopná se na nic soustředit, jenom jsem plakala. Alespoň jsem měla kamarádku, které jsem se mohla vyplakat na ramenou. Ale právě tady začalo mé největší peklo. Jednou, když jsem byla u ní na návštěvě, mi nabídla diazepam. Prý ho i ona brala, když ji zemřeli rodiče. Pomůže mi sebrat se a postavit na nohy. Uklidním se a budu se cítit lépe. Dala mi pár tabletek i domů, aby jsem je vzala, když mi bude těžko. Musím říci, že už po první tabletě jsem se cítila ohodně lépe. Měla jsem lehčí hlavu, konečně jsem se vyspala. Byla jsem nadšená, že mám recept na své problémy. Zpočátku jsem léky brala nepravidelně, jen když jsem cítila úzkost, byla nervózní, nebo před spaním. Zašla jsem za lékařem, kterému jsem řekla jak se cítím, co prožívám a on mi automaticky předepsal diazepam. Když se od nás manžel odstěhoval, úzkost se stupňovala. Zůstala jsem na děti sama, s minimem peněz, bez práce, bez opory. Začala jsem léky užívat každý den. Cítila jsem, že mi chybí a zároveň mi pomáhaly zvládat strach, samotu a nervozitu. Každý večer před spaním a často i po obědě, aby jsem vydržela do večera bez pláče, aby jsem navařila dětem, uklidila, nebo šla na nákup. Asi po dvou měsících mi bylo divné, že i po tabletce mi je nanic, proto jsem si vzala dvě. Začala jsem mít problém s obstaráváním léků. Párkrát jsem zašla za lékaři, postěžovala si na svůj osud, záda, bolesti hlavy a podařilo se mi odejít s receptem v ruce. Zásobovala mě i kamarádka, protože někdo z její rodiny pracoval v nemocnici, takže i touto cestou se mi podařilo přijít k několika balením. Nešlo to ale donekonečna. Přišly dny, kdy mi léky došly. Myslela jsem, že se zblázním. Teď už vím, že jsem měla halucinace, abstinenční příznaky. Naštěstí moje matka zavolala sanitku. Byla u mně na návštěvě a stala se svědkem mého stavu na pokraji života a smrti. Před lékaři jsem tajila, že dlouhodobě užívám léky. Udělali mi mnoho vyšetření, nasadili na mně psychiatra, až jednou se to provalilo. Následovala dlouhodobá hospitalizace, léčba a učit se novému způsobu života. Když jsem byla v nemocnici, o děti se starala moje matka, a za to jsem ji velmi vděčná.“
Diazepam patří mezi skupinu léků, tzv. anxiolytika, které se používají při odstraňování úzkosti, napětí, neklidu, strachu nebo panických stavů. Při tomto typu léků při jejich každodenním užívání už za pár týdnů vzniká silné nebezpečí závislosti. Neplatí to však jen při nadměrném užívání vysokých dávek, ale i při užívání v rozsahu normálních terapeutických dávek. Člověk pociťuje silnou touhu užívat tuto látku, má problém s kontrolou jejího užívání a zároveň se zvyšuje tolerance, což znamená, že pro ten stejný účinek je po jisté době potřebné zvýšit dávku léku. Hlavně při náhlém vysazení diazepamu po jeho dlouhodobém denním užívání, jak to bylo v případě paní Zdeny, vzniká „odvykací stav“ s abstinenčními příznaky – napětí, zvýšení úzkosti, nespavost, nervozita, třes nebo pocení. Když dojde k delíriu, můžou se dostavit halucinace, poruchy vědomí, což bez léčby může končit až smrtí. Postupným zvyšováním dávek se Zdenka propracovala k závislosti na benzodiazepínů. Kromě problémů souvisejících s rozvodem, ztrátou zaměstnání se zamotala i do závislosti na lécích, které nabouraly její schopnost vypořádat se s problémy. Když se náhle vysadí léky tohoto typu po jejich dlouhodobém užívání, dostavují se nezvladatelné abstinenční příznaky, při hosptalizaci Zdeny jí museli léky opětovně nasadit a postupně snižovat dávky, až se je podařilo vysadit úplně.
„Bylo to pro mně asi nejtěžší období mého života. V nemocnici jsem začala chodit na psychiatrii do skupiny, která byla tvořená závislými lidmi. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že jsem závislá a než jsem překonala stud, který jsem při tom cítila. Moc jsem se styděla před druhými, ale hlavně před sebou, svými dětmi a rodiči, kteří mě velmi podrželi. Nikdy jsem si nepomyslela, že mě něco takového může v životě potkat. Teď už vím, že si musím dávat pozor a hlavně změnit způsob uvažování a vyrovnávání se s problémy.“
Paní Zdenka přišla do poradny v období po léčbě na psychiatrickém oddělení. Věděla, že musí ve svém životě hodně změnit, s mnoha věcmi se smířit a hlavně najít v sobě sílu, aby už nikdy v životě nad ní nevyhrála žádná droga. Čekala ji dlouhá cesta přijetí statusu rozvedené matky, s čímž se těžko vyrovnávala. Postupně bude potřebovat nájít sílu na absolvování přijímacích pohovorů do práce a naučit sa nespoléhat na léky, alkohol, cigarety či kávu, když bude rozzlobená, nervózní nebo smutná. Zdroj energie je v každém z nás, v našem vnitřním já. My sami máme schopnost samoregulace a naleznutí si cesty z problémů.
V dnešním hektickém světě si člověk jen zřídka kdy najde čas na zamyšlení nad tím, jak vyřešit konflikty, nebo upravit svou životosprávu. Televize, časopisy a reklamy nám nabízejí rychlá řešení, která mohou přinést dočasnou úlevu, ale problémy vyřešit nemůžou. Mnohé chyby při užívání léků vznikají z nedostatku informací. Nic není bílé nebo černé, dobré nebo zlé. I léky, nesmírně užitečné při různých typech onemocnění, mají své nežádoucí účinky a omezení. Když je nebereme v úvahu, můžeme vystavit své zdraví rizikům. Zvlášť to platí, když užíváme léky svévolně, bezdůvodně a bez důkladné konzultace s lékařem. U léků platí dvojnásobně lidová moudrost: „Léky jsou výborným sluhou, ale zlým pánem.“
