Vyživovací povinnost po rozvodu manželství

Se zánikem manželství je spojena řada právních následků. Dochází k zániku osobních i majetkových vztahů mezi manžely, včetně vzájemné vyživovací povinnosti. Ovšem v některých případech dochází mezi bývalými manžely ke vzniku nových vztahů v právní rovině – vypořádání jejich společného jmění či právě vznik nové vyživovací povinnosti – vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely.

V případě této vyživovací povinnosti zákon o rodině vychází ze zásady dobrovolnosti a vzájemnosti plnění, rovnosti subjektů. Na rozdíl od vyživovací povinnosti mezi manžely sloužící k zajištění stejné životní úrovně manželů, je předpokladem pro uplatnění práva na výživné rozvedeného manžela skutečnost, že není schopen se sám živit. Smyslem má být zmírnění nestejné ekonomické úrovně mezi rozvedenými manžely.

Vznik vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely není právním následkem rozvodu, ale k jejímu vzniku je nutné splnění několika podmínek:
1. oprávněný manžel není schopen se sám po rozvodu živit
– hovoříme o stavu odkázalosti na výživu ( podle judikatury např. situace osoby pečující o malé dítě – do 3 let, nebo starší, ale invalidní, dále to může být též v důsledku špatného zdravotního stavu bývalého manžela, ztráty kvalifikace způsobené péčí o domácnost a děti v průběhu déle trvajícího manželství atd.)
2. oprávněný manžel požádá svého bývalého – povinného manžela o poskytování výživného
– rozvedení manželé se mohou na poskytování výživného dohodnout, pokud by však dohoda nebyla možná, rozhodne na návrh jednoho z manželů soud
3. povinný manžel má schopnosti a možnosti výživné poskytovat
– pokud by druhý povinný manžel tyto schopnosti neměl, je možné uplatňovat tento nárok ze strany oprávněného manžela jen vůči svým dětem či předkům
4. poskytování výživného je v souladu s dobrými mravy
– pojem dobrých mravů je vykládán judikaturou a soud se musí v rámci
rozhodování o výživném zabývat příčinami, které vedly k rozvratu manželských vztahů.

Co se týče rozsahu této vyživovací povinnost, tak zákon o rodině hovoří o tzv. „přiměřené výživě“ – tzn. nejméně stejná životní úroveň, která existuje mezi manžely po dobu trvání manželství.