Rodinné prostředí alkoholika je plné strachu, úzkosti, a stresu. Celá rodina se často třese obavami, když má přijít domů otec – opilec. V jakém stavu příjde, jestli bude zase hrubý, nebo bude vyvolávat konflikty, protože chroničtí alkoholici jsou většinou autory domácího násilí a hrubosti vůči partnerovi i dětem. Následkem takové domácí atmosféry je narušená psychická rovnováha dětí, absence adekvátního vzoru v chování, neurotické potíže (nespavost, koktavost, noční pomočování,…). Hluboce raněná a poznamenaná pitím jednoho z rodičů, nebo obou bývá oblast výchovy dětí. Za normálních okolností dítě vnímá rodiče jako vzor a přirozenou autoritu. Ale když se rodiče hádají, urážejí, křičí na sebe, ponižují se, dítě se dostává do obzvlášť náročné situace, kterou nedokáže unést a řešit, nebo jeho najzákladnější představy se bourají, čím více ztrácí půdu pod nohama, ztrácí jistotu, důvěru. Dítě alkoholika trpí z každé stránky. Citové, duševní, materiální, spoločenské i výchovné. Děti jsou psychicky labilní, plné strachu.
J. K. Jackson na základě studie několika tisíc rodin problémových alkoholiků určuje 7 předpovídatelných stádiích, kterými rodina prochází ve svém úsilí přizpůsobovat se problému pití:
I. Rodina sa snaží problém popřít
I když se mluví o chování pijáka o rozmnožujících se společenských trapasech, rodina nadále akceptuje jeho vysvětlování. Rodina vlastně popírá problém stejným způsobem jako piják. Jejich popírání představuje beznadějný pokus předstírat rodinnou rovnováhu a pomáhá jim chránit pocit vlastní sebehodnoty.
II. Rodina sa snaží zbavit problému
Rodina se začíná stěhovat ze sociálních situací a přechází do izolace. Narůstá pocit hanby. Členové rodiny mají zábrany vyhledat pomoc. Místo toho berou záležitost do vlastních rukou a snaží se kontrolovat situaci domácími prostředky jako jsou hrozby, vymáhání slibů, schovávání alkoholu nebo vytváření dohod.
III. Rodina se stává dezorganizovaná
Rodina prožívá ochromující strach a zoufalství v hledání řešení problémů. Neustálé hádky a hrozby pokračují, ale nikdo neví, jak konstruktivně zvládat problém. Komunikace je minimální. Manželčinou reakcí na malou náklonnost je vyhýbání se sexuálnímu kontaktu a pak je obviňována z frigidity nebo nevěry. Členové rodiny se často stávají obětmi fyzického násilí a prožívají velkou psychickou bolest způsobovanou stálými slovními útoky.
IV. Rodina se snaží reorganizovat
Rodina je v tomto stádiu charakterizována extrémní dysfunkčností. Žena se chopí opratí v zoufalém pokusu obnovit zdání rovnováhy v rodinném systému. Neochotně přebírá na svá ramena manželovy povinnosti. Piják zůstává ve svém chování zmatený, v jedné minutě sa snaží získat sympatie, v nasledující uštědří rodině krutou lekci a ohrožuje ji.
V. Rodina se snaží uniknout od problému
Ztráta naděje na návrat k normálním rodinným vztahům začíná žena uvažovat o separaci nebo rozvodu. Agonizující emocionální problémy jí stěžují se rozhodnout.
VI. Rodina uniká od problému
Když pití pokračuje, rozvod nebo separace se stávají bolestnou skutečností. Manželka trpí velkými výčitkami, že opustila “nemocného” muže. Bez jeho zatěžující přítomnosti se však rodina začíná reorganizovat a obvykle sa stává opět funkční jednotkou.
VII. Rodina se reorganizuje po tom, co problémový užívatel alkoholu vyhledá léčení
Když piják vyhledá léčení, vzniká i pro celý rodinný systém možnost začít se uzdravovat.
T. Williams při trochu odlišném vymezení stádií tohoto nešťastného procesu, k poslednímu z nich – označenému jako stádium akceptace – poznamenává, že členové rodiny si konečně uvědomí svou bezmocnost v kontrolování pití problémového pijáka a akceptují fakt, že ho nedokážou zmenit. Pochopí, že jediná naděje je změnit seba samých, což může následně přinutit i pijáka, aby taky uskutečnil pozitivní akci.
