Rizika při soužití mladých manželů s rodiči manželky :
– když se manželka dostane do konfliktu s manželem, může utéct ke svým rodičům
– muž má pocit, že slovo rodičů je pro manželku důležitější než jeho, protože oni jsou její oporou
– když je tchýně dominantní, bývá její dominance velkým zdrojem napětí
– když se rodiče manželům starají o dítě, finančně je podporují, musí manželé počítat s principem výměny, něco za něco
– když manželé žijí s rozvedenou, nebo ovdovělou matkou manželky, může se tchýně snažit naklonit si zetě na svou stranu, o to víc, když je její vztah s dcerou problematický
Rizika při soužití mladých manželů s rodiči manžela:
– žena negativně prožívá zásahy tchýně v domácnosti bojují o “ kralování“ v kuchyni, o přízeň dětí / vnoučat
– vzájemná rivalita ženy a tchýně o manžela a syna
– pokud žila před sňatkem tchýně sama se synem, je pravděpodobné, že je na syna silně citově upoutaná a v takovém případě je společné soužití této trojice většinou velmi nešťastná volba.
Rizika, když manželé žijí samostatně:
– najčastější problémy souvisí s návštěvami rodičů, když partneři mají jiné představy o frekvenci návštev rodičů než rodiče i než druhý partner.
– zásahy rodičů do chodu samostatné domácnosti přes jednoho z manželů (jak hospodařit, vychovávat děti, trávit volný čas, …)
Co si můžou a co nemůžou rodiče dovolit, když se mladí vezmou?
Existují určitá nepsaná pravidla, jejichž dodržování přináší do vztahu rodiče versus mladí manželé pokoj a úctu. Jejich respektování je přímo nevyhnutelné.
- sledovat s porozuměním a pochopením těžkosti, na které mladí narážejí
- nesnažit se poučovat a už vůbec ne poukazovat na nedostatky jednoho z partnerů
- kousavě nekomentovat a nehodnotit situace! Stačí se jen zeptat a s pochopením naslouchat
- pokud mladí radu nechtějí, nevnucovat jim ji
- je potřeba být zázemím, mladí můžou kdykoliv přijít, popovídat si, pochválit se, při stížnostech však není vhodné přidávat se na některou stranu
- vhodné je zareagovat způsobem: je mi líto, že máš takové trápení, chápu to, mrzí mě to, ale výroky typu : „Já jsem ti to říkala!“ nikomu nepomohou, jen děti od rodičů odhánějí
Vícegenerační bydlení se doporučuje jen v případě skutečné zralosti osobnosti lidí bydlících spolu, kteří jsou schopní značné tolerance, empatie, porozumění a velkého respektu jedněch k druhým. Vzájemná úcta je tehdy nevyhnutelná. Na to, aby mohl systém vícegeneračního bydlení zdravě fungovat, musí se jasně identifikovat a definovat osoby a jejich pozice, místo, míra a způsob jejich vlivu v domácnosti. Nejde ani tak o peníze, ale o to, aby nedocházelo k nejasným a manipulačním vlivům jedné osoby na druhou v rámci širšího rodinného společenství. Důležité je si stanovit hranice mezi jednotlivými členy společenství a hranic mezi jednotlivými rodinami žijícími ve společné vícegenerační domácnosti.
