Jak poznám žárlivce? Varovné příznaky žárlivosti

Jak poznáme žárlivce? Pokud se chceme vyhnout soužití se žárlivcem, nesmíme přehlížet tzv. varovné signály. Že je partner žárlivý se dá usuzovat tehdy, pokud se snaží:

1. O EXTRÉMNĚ UZAVŘENÝ VZTAH na principu “jen ty, já a nikdo jiný”.

2. ZAKAZOVAT VÁM SOCIÁLNĚ PŘIJATELNOU ZÁBAVU , typu: „Přece nebudeš chodit do posilovny, vždyť jsme sami spolu tak málo.”

3. VÝSLECH/VYZVÍDÁNÍ – jeho otázky sice vyvolávají dojem zájmu o druhého člověka,argumentuje tím, že přece o Vás chce vědět všechno jako o objektu své lásky. Příkladem vyslíchání je např. když se na ulici pozdravíte se známým/známou a Váš protějšek Vás zavalí otázkami typu: „ Kdo to je? Odkud se znáte? Proč se s ním zdravíš? Jak dobře se znáte? Kdy jste se viděli naposledy? Proč se na tebe usmíval?” a podobně.

4. DOZVĚDĚT SE NĚCO O PŘEDCHOZÍCH SEXUÁLNÍCH PARTNERECH.

Žárlivec z Vás totiž bude “páčit” veškeré podrobnosti a skoro nic pro něj není tak důležité jako to, s kým vším chodila jeho žena od svých patnácti let. Ten kdo nežárlí, nemá potřebu se na takové věci ptát. A nebo, pokud je zvědavý, zeptá se jen jednou a to s určitým nahledem. Svatbou se žárlivým člověkem jeho patologickému a nesmyslnému žárlení nezabráníte.

Žárlivý partner je nevyvratitelně přesvědčený o své pravdě a svůj názor nezmění ani po dlouhých diskuzích.

Často bude tvrdit, že chce znát pravdu. Myslí si, že se mu pak uleví. Jenže za pravdu považuje jen potvrzení svých vlastních doměnek o partnerově nevěře a pokud se mu snažíte jeho názor vyvrátit, myslí si, že mu nutně lžete. Dokázat mu svou věrnost je totiž nemožné. Každá odpověď na otázky typu “proč jsi se zdržel, s kým a kde jsi byl”, je totiž z jeho strany stále brána jako VÝMLUVA. A čím více se člověk brání vůči obviněním žárlivce, tím víc je v jeho očích nedůvěryhodnější. Proto každá odpověď na jeho otázku intenzitu žárlení ještě zhoršuje.

Platí proto zásada, že OBJEKT ŽÁRLIVOSTI BY NEMĚL NIKDY NA ŽÁRLIVÉ OTÁZKY ODPOVÍDAT ANI SE SNAŽIT HÁJIT a na všechny dotazy musí stereotypně odpovídat:

„Otázky tohohle typu mě urážejí, na to ti nemám co říct.”

Při chronické žárlivosti objasňování faktů situaci nezlepšuje tak, jak to obvykle všeobecně platí.

Pokud se manželský pár dostane do takovéhoto kolotoče žárlivosti, je dobré co nejdříve navštívit psychologa. Ten se totiž na jejich problém dokáže podívat s odstupem a nadhledem, což manželé už nedokáží, jsou do problému příliš vtaženi. A také existuje mnoho technik, které se v psychologickém poradenství na léčbu žárlivosti používají.

Drobné projevy žárlivosti se vyskytují zpravidla u každého člověka. Jde o PŘIROZENOU ŽÁRLIVOST, která po vzájemném vysvětlení si situace a z toho plynoucím upevnění vzájemné důvěry může partnery i zblížit a ztmelit jejich vztah. Pokud se mají partneři opravdu rádi, chtějí spolu žít a žárlivost není patologická, tedy chorobná, partner zasažený žárlivostí své chování vysvětlí, ospravedlní a snaží se chovat tak, aby se žárlivá osoba mohla přesvědčit, že její pocity byly neopodstatněné.