„Děti se nebijí“, odtáhla na hřišti jedna maminka svého potomka od plačící holčičky. Protože se syn začal okamžitě vztekat, ještě jednou mu to zopakovala a pak mu uštědřila pár na zadek. „Aby si to pamatoval,“ vysvětlila mému čtyřleťákovi, který ji vyjeveně pozoroval. Pak šel svého kamaráda ze školky utěšovat.
„Děti se nebijí,“ zopakovala jsem jí její vlastní slova. (Mohla jsem si to dovolit, známe se velmi dlouho a docela dobře.)
„A co s ním, když mě neposlouchá?,“ povzdechla si.
V tom je podstata problému. Jak přimět dítě ke spolupráci? Ohromující množství rodičů nic jiného než zvýšený hlas a fyzickou převahu prostě nezná. Trochu jsem na tohle téma zavedla hovor v mateřském centru a na místním dětském hřišti. Přišly jsme na několik dobrých fint, jak zvládnout děti bez násilí.
- Abyste byla v přesvědčování úspěšná, musíte být v klidu. Nenechte se vytočit do té míry, že se přestanete ovládat. Právě proto je důležité, abyste jako matka měla čas na sebe a svou relaxaci.
- Zkuste více metod, někdy zabere jedna, jindy druhá. Každé dítě je jiné, každý den přináší novou naději
- Lépe spolupracuje dítě odpočaté, najezené, napité. Hodně vám pomůže rutinní režim každého dne.
- Pokud je to možné, avizujte předem, co se bude dít. Např. za chvíli půjdeme domů, pomalu abys začal dávat kostky do krabice. Nebo: Až si vypiju kafe, půjdeme ven.
- Příkaz by měl být konkrétní a pozitivní. Ukliď hračky je pro tříleté dítě vysloveně abstraktní pojem. Raději zkuste:“ Prosím, dej panenky do poličky.“ Místo zákazů (Neházej pískem), používejte kladné věty, např. Z písku děláme hrady a bábovky. Hází se s balónem.
- Opakování je matka moudrosti. Děti mají nesmírně děravou hlavu a neudrží pozornost. To, že vás poslechnou až při čtvrtém opakování, nemusí být výrazem vzdoru.
- Finta odvedení pozornosti: Nezakazujte (Nebij holčičku), převeďte pozornost dítěte jinam. Např. Podívej, tam v tom keři zmizela ještěrka. Pohlaď holčičku a běžte ji najít.
- Další dobré odvedení pozornosti je vyprávění napínavého příběhu. Např. syn si nechce obout boty. Neřeším, začnu vykládat, naprosto nesouvisející příběh, jak jsem se jako malá ztratila. Mezitím mu obuju boty, nebo mezi řečí utrousím „Zatím si obuj boty.“
- Finta pozitivní motivace. Netrestejte, odměňujte. Určitě taky používáte schéma: Když neuděláš…., tak já ti udělám….. Zkuste změnit strategii na: „Když uděláš…., tak můžeme…. (budeme mít čas na…..) Nemusíte nic zvláštního vymýšlet, prostě mu slíbíte to, co byste mu předtím zakázali. Např. Když si rychle vyčistíš zuby, budeme mít čas na dlouhou pohádku. (Lepší než verze: Když si nevyčistíš zuby, nepřečtu ti pohádku.) Vypadá to jako nepodstatná úprava, ale u mého syna to má přímo magické účinky.
- Nepřikazujte, žádejte a děkujte. Proti slušné žádosti se hůř vzdoruje. Kromě toho se vaše děti naučí slušně poprosit, když něco chtějí.
- Klidně trvejte na svém stanovisku. Nevysvětlujte donekonečna proč, nevzdávejte úplně svůj požadavek. (I když se staršími dětmi je možné vyjednávat a přistupovat na kompromisy. Myslím, že to není výraz slabosti, ale inteligence.)
- Někdy se stane, že mladší dítě dostane vzteklý záchvat, kdy nevidí, neslyší a nelze se s ním jakkoliv domluvit. Netrestejte ho, jen si potřebuje uvědomit, kde je jeho místo ve smečce. Zkuste je zavřít do místnosti s okny a sdělte mu, že až ho vztek přejde, rádi ho uvidíte. Snažte se, abyste slovně nezatracovali dítě, ale jeho vztek. Nechte ho v místnosti tak dlouho, až se uklidní (může to být velmi dramatické) a samo přijde k vám.
- Venku u starších dětí dobře funguje trest „Tak tady budeš chvíli sedět se mnou, dokud se nedomluvíme. Až se se mnou budeš chtít bavit, začni.“
- Dávejte na výběr, snížíte tak možnost protestu. „Chceš modrou nebo zelenou mikinu? Oblečeš se teď nebo až po snídani? Zvládneš to sám nebo ti mám pomoct?“
- U miminek, když mají záchvat pláče nebo vzteku, tak se některým osvědčilo nahlas zpívat. Znám maminku, která zuřícímu dítěti zapaluje v pokoji (mimo jeho dosah) svíčku.
- Nezapomeňte, vy jste přístav a maják. Vzteklé dítě se zrovna ocitlo uprostřed rozbouřeného oceánu emocí. Bez vaší pomoci se zpět na pevnou zem nedostane. Když vybouchnete a začnete zuřit ještě vy, celou situaci jen zhoršíte. Dítě ztratí jediný pevný bod v dohledu.
