Blíží se sezóna vánočního úklidu. V podstatě začínám už v září mytím oken a pak postupně vyskládávám, vytírám a přerovnávám všechny skříňky a police. Kdybych to všechno měla dělat v adventu, tak se Vánoc nedožiju v psychickém zdraví.
Kdysi dávno, těsně po tom, co jsem zůstala na mateřské, jsem jela v projektu Fly Lady. V překladu to znamená Létající slečna, ale v podstatě se jedná o úklidový systém. Tady v Čechách existuje podobná komunita, ale já propadla oné americké verzi, protože o české jsem neměla potuchy. Denně mi v e-mailu přistálo aspoň pět zpráv, které mě chválily, že jsem vůbec vstala s postele a hlavně mi sdělovaly, co dneska mám vycídit a vypulírovat. Vždycky se začínalo čištěním dřezu do perfekta. Dokonce jste mohli shlédnout videonávod a fotky vycíděných dřezů těch, které to dokázaly. Celé to bylo kořeněné všelijakými fintami, občas použitelnými i ve střední Evropě. Přiznám jsem, že jsem tu mailovou buzeraci vydržela si třičtvrtě roku, pak jsem se odhlásila. Pohled na dřez v kteroukoliv denní dobu ve mě vyvolával myšlenky temnější než špína ve spárách dlaždiček za dřezem.
Jediné, co mi z téhle éry zůstalo a používám to denodenně je pět fintiček, které šetří spoustu uklízení.
Každá činnost končí úklidem
Cokoliv dělám je skončeno až ve chvíli, kdy všechno po sobě uvedu do pořádku. To znamená uklidit zbytky materiálu, nářadí, setřít pracovní plochy, eventuálně vyluxovat, vyčistit co se zašpinilo.
Největší výhoda je, že v euforii z dokončené práce zvládnete úklid celkem hravě. Jakmile úklid necháte jako samostatnou činnost, už nepojedete na endorfinové vlně a strašně špatně se k tomu budete dokopávat.
Průběžný úklid
Jak tak přes den poletuji mezi místnostmi, využívám přesunů k uklízení věcí. Chce to trochu cviku, než se z toho stane zvyk. Automaticky před opuštěním pokoje přehlédnu bojiště a vezmu věci, které patří do místnosti, kam zrovna mířím. K nezaplacení, pokud máte doma dvě malé děti a muže k tomu (omlouvám se pořádkumilovným pánům).
Řád je tvůj přítel
Ano, mám rozvrh úklidu a je to mnohem lepší než bez rozvrhu. Vím, že prostě na všechno se během týdne dostane. Nestává se, že bych něco zapoměla (spíše že by se mi do toho tak dlouho nechtělo) a pak to na mě baflo v té nejhnusnější podobě. Taky se nemusím nervovat, že stodvacet věcí potřebuje umýt, uklidit a pořád je tu bordel jako v tanku. Vím, že na všechno čas dojde a díky schématu se chaos udržuje v přijatelných mezích.
Tajemství krabiček
Existují místa, kde se samovolně hromadí směsice kdečeho. Typicky stoly, okraje linky, botník. Jakákoliv odkládací plocha, která je šikovně po ruce a jinak na ní nic moc nebývá. Pořád uklízet každou jednotlivou věc trvá dlouho. A můžete se vsadit, že do týdne tam hromádku najdete znovu.
Mnohem lepší je koupit nebo vyrobit hezké krabice nebo košíčky a věci rafinovaně schovávat do nich. Uklízím pouze v případě, že hromada přeteče z košíku a pak párkrát do roka vyprázdním celý košík. Pohled na košík mi nevadí. Hromada krámů na lince mě vytáčí.
Co můžeš vyhodit dnes neskladuj na zítra
Kdybych opravovala všechny polámané hračky, zašívala všechny staré polštářové povlaky a syslila všechny hrnečky se zlatým okrajem, už bych se sem nevešla. Takže co nepotřebuji, čeho mám dost, to neopravuji, hezky se s tím rozloučím a vyhodím to do popelnice.
